Alžbětin životopis-část druhá

29. června 2008 v 15:40 |  císařovna Alžběta
Idelické dětství
Snad každý už dnes ví, že se Alžběta (Sisi) narodila jako čtvrté dítě vévody Maxe a jeho ženy Ludoviky (před ní byli ještě Ludvík,Vilém a Helena) a to přímo na Štědrý den roku 1837 v Mnichovském paláci. Už tenkrát mohlo být všem jasné, že toto dítko bude něčím výjimečné, protože nejen že se narodila na Štědrý den, ale ještě k tomu to bylo v neděli a v pusince měla zoubek, což jak všichni věřili nosí štěstí.
Přesto její narození vzala matka pouze na vědomí, ale nic víc. Ludovika se spíše viděla ve své starší dceři Nené (Helena), která se jí podobala nejen vzhledově, ale i povahou. Malá Sisi byla zase celý otec, proto taky byla jeho mazlíčkem a před otcem vystupovala jako mluvčí starších sourozenců.
Celá rodina pendlovala z paláce v Mnichově do zámku Possenhofen a zpět, přičemž zimu trávili v Mnichově a vždy na jaře se všechny potřebné věci-šaty, učebnice, některý nábytek-vyházely před zámek, naložily na vůz a tradá do Possi. Tenkrát to musela být zajímavá podívaná, jak se celá vévodská rodina stěhuje, div ne i se zámkem v závěsu, někam do luhů a hájů u Starnberského jezera. Zatímco ostatní děti by měly radši stálý domov, jediné Alžbětě toto věčné stěhování se nevadilo.
Všechny děti měly značně netradiční a hlavně volnou výchovu, která byla později hlavně dívkám poněkud ke škodě. Přestože mělyděti každý den 4 hodiny výuky, moc se toho nenaučily. Místo literatury, dějepisu, francoužštiny a jiných potřebných předmětu excelovaly v jízdě na koni (až na Helenu, naopak Alžběta tento sport milovala), hrách v parku a lození po horách. Navíc jim výuku narušoval ještě jeden "živel"-jejich otec. Pokaždé když přijel domů, stala se z toho dobrá výmluva proč okamžitě opustit školní lavice a hurá do přírody. Vévoda Max hned po svém příjezdu obvykle zamířil do učebny pro děti a vytáhl je na celý den někam ven (ke zlosti jeho choti). Přesto Ludovika nějak výrazně nezasahovala, protože chtěla, aby děti měly volnější výchovu než kdysi ona.
Už záhy v mládí se u Alžběty projevovaly některé její typické povahové vlastnosti, vlohy a nadání. Tím prvním bylo její samotářství. Ráda se toulala zámeckým parkem, občas se starší sestrou Helenou, ale mnohem častěji sama a schovávala se v různých skrýších kde by ji nikdo nerušil a kde mohla rozjímat nad nesmrtelností chrousta, nebo existenčních problémech -náctiletých. Pokud ji tam ale našli sourozenci, kteří ji okamžitě vtáhli do svých her, opět se z ní stala veselá společnice. Přesto je s podivem, že vzhledem k absurdnímu počtu sourozenců, nemluvě o sloužících a všech ostatních lidech motajících se kolem vévodské rodiny, Alžběta nikdy neměla ráda větší počet lidí kolem sebe. Další typickou vlastností byla její láska k poezii. A tím posledním je, jak jinak, mistrně ovládaná jízda na koni. O tomto a o lásce k poezii se zmíním později, snad jej jednu zajímavost. Svou první báseň Alžběta napsala v 15-ti letech-stejně jako její otec.
Ischl
Tak rozpitvávat tohle by bylo jako nošení dříví do lesa, všichni už to znají. Arcivévodkyně Žofie pošle dopis své mladší sestře a Ludovika okamžitě spakuje svoji prvorozenou dceru na veledůležitou návštěvu, kde se má Nené zasnoubit se samotným císařem a jako doprovod místo svého manžela vezme mladší Sisi. A co se nestane, ambiciózní plány obou matek ztrozkotají na přímo necísařské zamilovanosti Františka Josefa, který se místo pro krásnou Helenu rozhodne pro její roztomilou mladší sestřičku. Dokonáno jest.
Přesto sem musím napsat něco,co se mi k tomuto tématu velice líbilo a hlavně mě to pobavilo. Je to z knihy Dvě nevěsty pro císaře od Singrid-Maria Größingové (str.7).
Hledám princeznu ze starého šlechtického domu s dokonalým rodokmenem prokazatelným po šestnáct generací (neúplnost rodokmenu způsobená interními sňatky irelevantní), katoličku, reprezentativního zevnějšku, schopnou mít děti, do třiadvaceti let, múzické zájmy a tradiční vzdělání nejsou překážkou, znalost cizích jazyků žádoucí, dobrá jezdkyně na koni má přednost (ne Maďarka), pro pohledného, pilného, dobře situovaného muže z prvotřídní rodiny (povolání rakouský císař). Při vzájemných sympatiích není vyloučen sňatek. Jen vážné nabídky na adresu: Žofie Habsbursko-Lotrinská, arcivévodkyně, Vídeň, Hofburg.[3]
Tak tomuhle inzerátu skládám hold, jen věčná škoda, že si jej čtenáři evropských novin nemohli přečíst, třeba by se vážně našla nějaká vhodnější pro toto "povolání" než svobodymilovná Alžběta.
Jediné co by snad ještě stálo za zmínku je, že během toho 8-měsíčního zasnoubení přijel císař navštívit svou nastávající né jednou ani 2krát, ale dokonce 3krát,3krát což je na něj fakt úctyhodný výkon, když uvážíte kolikrát se po zbytek života uráčil zvednout od svého psacího stolu. A dokonce při jedné z návštěv jí dovezl kytku (bylo to uprostřed zimy a "našel" ji v schönbrunnském skleníku). No jo, když ptáčka lapají…..Tak by mě jenom zajímalo, co to bylo asi za kytku, že vydržela tu dlouhou cestu překodrcat v kočáře přes celé dnešní Rakousko do Mnichova? Dovolím si typnout - kaktus nebo jiný bodlák (samozřejmě exotický, že ano).
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 L. F. L. F. | 14. srpna 2008 v 19:21 | Reagovat

Měla to být kytice růží, ale taky mám pochybnosti, jak to mohla vydržet.

2 Le seefride Le seefride | E-mail | 29. srpna 2008 v 21:52 | Reagovat

Ano byla to kytice růží, myslím že byla k narozeninám od arcivévodkyně Žofie.

3 kiralyne kiralyne | 30. srpna 2008 v 21:12 | Reagovat

Tak to teda musel dupnout na plyn, nebo to vzal leteckou čarou na koštěti. Jak mu ta kytka mohla tak dlouho vytržet, že jo? Mě většinou růže "chcípnou" nejpozději do 2 dnů.

4 Le seefride Le seefride | E-mail | 2. září 2008 v 11:29 | Reagovat

Vážně nevím, ale žádný historik to ještě nevyvracel. Jinak cesta z Vídně do Mnichova netrvala věčnost.Někdy růže vydrží týden, někdy míň.

5 kiralyne kiralyne | 2. září 2008 v 14:00 | Reagovat

Však já to taky nevyvracím, jen se divím jak je převážel. Cesta sice netrvala věčnost a některé druhy růží vydrží dlouho, ale stejně? Cesta samá díra a výmol a teď aby byly celou cestu ve vodě. Kdo ví který chudák sluha je musel celou cestu držet a hlavně hlídat aby se jim nic nestalo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama