Hofburg-komentář II.

17. listopadu 2008 v 12:23 |  Hofburg, Schonbrunn a další zámky
První místností je Sál na čekání audience. Audience uděloval císař 2x týdně a termíny byly oznamovány v novinách, poté co byl udělen osobní termín, návštěvníci přicházeli do této místnosti. Dnes zde můžete vidět nejrůznější kroje říše. Důvodem je, že za vlády Františka Josefa mohl vyhledat císaře každý, bez ohledu na postavení a proto existovaly předpisy pro oblečení- kdo nevlastnil uniformu nebo frak, směl přijít ve svém národním kroji. Na stěnách jsou pak obrazy z roku 1832, které vyprávějí o životě Františka II./I.

Audienční místnost. Když se sem mladý císař roku 1857 nastěhoval, byly místnosti zrenovovány podle vkusu doby. Lustr z českého křišťálu byl až do roku 1891 na svíčky, kdy byla císařská apartmá elektrifikována. Zde císař přijímal návštěvníky k audienci. Vždy stál vedle pultu na němž byla listina se zapsaným pořadím návštěvníků a důvodem jejich návštěvy. Vzhledem k počtu přijatých osob (až 100 osob za dopoledne) trvala obvykle audience jen několik minut a ukončena byla císařovým lehkým pokývnutím hlavy.
Konferenční místnost sloužila k ministerským konferencím, kterým císař vždy předsedal. Na obrazech jsou pak výjevy z bitev z revoluce v uhrách roku 1849.
Pracovna. Císař sama sebe celý život považoval za prvního úředníka říše čítající 56 milionů obyvatel.Většinu dne proto trávil v pracovně, aby mohl prostudoval všechny lejstra, která měl podepsat. Jeho pracovní den tedy začínal před pátou hodinou ranní (brrr) a končil pozdě večer po všech plesech, večeřích, recepcích atd. Zde vidíme zbylé 2 obrazy císařovny od Winterhaltera, které patřily k císařovým oblíbeným. V této místnosti se císař také dozvěděl o smrti svého jediného syna.
Dále tu máme ložnici, do které se císař nastěhoval poté, co manželé spolu přestali žít. Jak je z vybavení místnosti vidět, císař si na přepych nepotrpěl, naopak žil dosti sparťansky- železná postel, toaletní stolek pro denní hygienu a hlavně klekátko ke každodenním modlitbám.
Velký salon. Zde František Josef přijímal rodinu, po smrti císařovny se tato místnost přestala používat. Jako všechny místnosti v Hofburgu byla i tato vytápěna kamny, přičemž obsluhována byla z venku, aby se do místnosti nezanášela nečistota. V služebních pokynech pak bylo uvedeno, že v zimě neměla teplota v místnosti přesáhnout 14stupňů (chudáci návštěvníci).
Malý salon/upomínková místnost na císaře Maxe Mexického. Za císařova života sloužila místnost jako kuřácký salonek (v přítomnosti dam se nekouřilo) ovšem dnes slouží jako upomínková místnost na císařova mladšího bratra Maxmiliána. Na pravé straně visí jeho portrét, na levé pak obraz jeho manželky Charlotty Belgické. Tady končí apartmá císaře Františka Josefa. Chtěl-li navštívit svou manželku v sousedních místnostech, musel zazvonit na zvonek (vlevo za záclonu) a ohlásit se.

Alžbětino apartmá:obývací pokoj a ložnice. Mladá císařovna se do těchto pokojů, navazující na císařovy pokoje, nastěhovala roku 1857. Tyto místnosti si nechala vybavit zcela podle svého vkusu- podlahy jsou potaženy červeným kobercem a na něm leží další koberec. Alžběta používala tuto místnost jako soukromý obytný salon, ale i jako svou ložnici. Uprostřed stávala postel krytá paravánem, na psacím stole v zadním okenním výklenku vyřizovala Alžběta svou korespondenci a psala své básně.
Toaletní místnost a místnost na cvičení, která následuje za ložnicí, patřila k nejdůležitější a nejosobnější místnosti císařovny, kde trávila spoustu času. Nalevo je císařovnin toaletní stolek, u kterého se během tříhodinového česání učila jazykům, či naslouchala četbě. V předu jsou vidět ribstoly a hrazdu, ve dveřích pak kruhy na kterých císařovna absolvovala svůj denní cvičební program pro udržení štíhlé linie. Vpravo je masážní stůl, na kterém se po cvičení císařovna nechala masírovat. Na stěnách vidíme fotky Alžbětiny bavorské rodiny, dcery Marie Valerie a básníka Heinricha Heina.
Následuje toaleta (císařovna měla na tehdejší dobu nejmodernější klozet se splachováním) a potom koupelna. Roku 1876 si Alžběta jako první člen císařské rodiny nechala zřídit koupelnu podle dnešních měřítek. Na stěnách byly látkové tapety s květinovým vzorem, rámy zrcadel byly pomalované malými květinami. Nalevo stojí císařovnina pozinkovaná vana, baterie a příslušenství se nedochovalo. Na podlaze leží linoleum, tehdy zcela moderní vynález.
Berglovy místnosti sloužily císařovně pravděpodobně jako převlékárna. Svůj název nesou po Johannu Berglovy, který je roku 1766 vyzdobil. Odsud se dostaneme do malého salonu, vlevo však ještě vidíme velký salon.
Velký salon. Tuto místnost používala Alžběta především jako přijímací salón. Mramorová socha stojící v rohu místnosti představuje múzu Polyhymnii od Antonia Canovy. Prostřený stůl připomíná, že císařský pár občas společně snídal. To je vidět i na obrázku, jež stojí u dveří.
Malý salon byl kdysi vyzdoben obrazy Gisely, Rudolfa i Marie Valerie, dnes je zde z původního vybavení vidět pouze obraz korunního prince Rudolfa.

Velká předsíň. Po schodišti zvaném Adlerstiege, přes dveřníkovu místnost se císařovna dostávala do svého apartmá. Velká předsíň sloužila také jako místnost, kde se císařská rodina scházela před plesy, odkud odcházeli vedení dvormistrem do Slavnostního sálu.
Alexandrovo apartmá. Během Vídeňského kongresu v letech 1814 a 1815 tyto místnosti obývány ruským carem Alexandrem. Když v Amalienburgu bydlela Alžběta, sloužila jí tato místnost k pořádání soukromých recepcí. V letech 1916-1918 pak sloužila jako úřední místnost posledního císaře Karla I.
Červený salon sloužil jako přijímací salón císaře Karla I. a jeho ozdoben vzácnými tapiseriemi- dar Josefu II. od francouzského krále Ludvíka XVI.
Jídelní sál. V této místnosti je vidět jak se za dob Františka Josefa I. prostíralo k večeři v úzkém rodinném kruhu, galavečeře se konaly výhradně ve slavnostních sálech. Stůl je prostřen podle směrnic tzv. Nejvyšší dvorní tabule, protože i večeře v rodinném kruhu probíhaly podle ceremonie. Tabule byla vždy slavnostně vyzdobena, pro každý chod se prostíralo zvlášť, ke každému chodu se podával jiné víno a ke každému vínu byla jiná sklenice. Každý stolující měl vlastní karafu na vína a vodu a svoji vlastní slánku. Císař seděl vždy uprostřed tabule, naproti němu jeho čestný host a poté hosté podle příbuznosti či hodnosti. Dámy a pánové seděli na střídačku, konverzace byla povolena pouze se sousedem. Jídla byla hostům servírována zároveň s císařem, který okamžitě začal jíst. Jelikož hosté mohli jíst až poté co začal jíst císař a museli skončit ve chvíli, kdy císař odložil příbor, dával si císař pozor, aby odložil příbor až všichni hosté dojedli. Večeře se skládala z devíti až třinácti chodů a trvala maximálně 45 minut. Káva a likér se podávaly v jiné místnosti, kde pánové mohli kouřit.
A to je konec prohlídky, pak už následuje pouze obchod se suvenýry.
Udělala jsem výtah z doprovodného komentáře, ale pokud by měl někdo zájem, může si originál textu stáhnout z oficiálních stránek Hofburgu.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama