Císařovna nesměla stárnout

2. ledna 2009 v 19:00 |  císařovna Alžběta
Když si čtete knihy o Alžbětě vždy hned zpočátku narazíte na popis jejího vzhledu a hlavně na zmínku o jejích krásných, hustých vlasech...o jejích tmavě plavých až hnědých vlasech se zlatými odlesky. Ovšem pokud najdete zmínku o její hřívě v pozdějších letech, už to nejsou vlasy tmavě plavé či hnědé, ale kaštanové s granátově rudými záblesky (zápisy její neteře Marie Wallersee a řeckého učitele Christomanose). A stejně tak pokud se podíváte na obraz od Winterhaltera, který si potrpěl na detaily, její vlasy jsou kaštanové. A všechny asi správně napadne - prostě se barvila.
A proč to vlastně dělala? To už se dneska asi nedozvíme. Pravdou je, že v době císařovniny největší krásy byly upřednostňovány brunetky před blondýnkami a pokud chtěla zvýraznit krásu svých vlasů, pak kaštanový odstín je ideální - ani příliš výrazný, ale ani fádní.
Co se týká šedin ve stáří, pokud měla vlasy po matce, tak jich pravděpodobně měla naprosté minimum a i to málo určitě obarvila. Koneckonců, to byl jeden z mála příznaků stáří, který mohla zastavit a zvrátit zpět.
Co však nemohla ovlivnit i kdyby se sebevíce snažila (a že se snažila, to my víme) bylo vypadávání zubů. Většinou lidi nenapadne, že její "ošklivě žluté" zuby jí vypadaly a nahradila je protéza. Musím se přiznat, že ani mě to nikdy předtím nenapadlo, dokud jsem nečetla jednu knihu jež zmiňuje vývoj protéz od starověku po současnost. Jenže o tomhle se snad žádný císařovnin životopis nezmiňuje, tudíž jsem sáhla mezi knihy pojednávající o celém rodě a ejhle, v knize Nemoci Habsburků od Hanse Bankla jsem našla velmi zajímavý odstavec. Je to zápis dvorní herečky Rosy Albach-Retty (její vnučka byla Romy Schneider, tedy tomu se říká ironie osudu) z venkovské hostiny v Ischlu: "Alžběta se dlouhé vteřiny dívala před sebe, pak levou rukou rychle sáhla po chrupu, vyndala jej z úst, podržela stranou od okraje stolu a opláchla skleničkou vody. Pak jej zase strčila do úst. To vše se událo s takovou graciézní nonšalancí a především bleskurychle, že jsem nejdříve nechtěla věřit svým očím."
A jak taková protéza vypadala? Stejně jako dnes, byla porcelánová a upevňovala se platinovým čepem.
Nákres protézy z první poloviny 18.století
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bonnie Blue Bonnie Blue | Web | 10. ledna 2009 v 22:33 | Reagovat

wow!!--tak nad týmto detailom som nikdy neuvažovala a ani ma to nenapadlo...ako viem že mala dost "oničom" zuby a že sa zane hanbila..ale toto...je to logické a predsa na d tým človek nerozmýšla....

2 La Duchesse La Duchesse | Web | 12. ledna 2009 v 11:14 | Reagovat

Že měla špatné zuby, to jsem věděla, ale tohle . . . :-)

3 Dolores Dolores | 25. ledna 2009 v 14:17 | Reagovat

Já myslím, ze o zážitku té herečky se píše i u Hammanové, ale možná, že se pletu. Občas sáhnu po některé knize, kterou jsem dlouho neměla v ruce a zjistím tam něco, co mi připadá zcela nové.

4 Luisa Luisa | Web | 11. srpna 2010 v 12:05 | Reagovat

Musel to být doslova mučící nástroj...při pohodlnosti tehdejších protéz...prý ji vyndavala jen, když ji chtěla očistit...muselo to být strašné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama