3. Zasnoubení císaře...

15. února 2009 v 8:00 |  prameny
3.


Zasnoubení císaře Františka Josefa s princeznou Alžbětou v Išlu.


Jednou z prvních cest, které princezna Alžběta se svými rodiči a sourozenci podnikla, byla návštěva malebného Išlu. Zde prožívali léto rodiče císaře Františka Jo­sefa, a obě sestry, arcivévodkyně Žofie a vévodkyně Lud­vika, se umluvily, že se, zde v létě r. 1853 setkají. -
Pětiletí, jež uplynulo od nastoupení Františka Josefa na trůn, přineslo mu mnoho práce bez oddechu, mnoho starostí a bojů. Právě před několika měsíci byl zraněn dýkou úkladného vraha,
Vnitřní nepokoj v říši nemohl však zdržeti ani muž­ské ani ženské rozšiřovatele pověstí, aby nevymýšleli po­litických kombinací, které brzy tu, brzy onu evropskou princeznu spojovaly s jeho jménem.
Všechny zmínky o tom nyní umlkly. Matka císaře Františka Josefa, paní silného ducha i vůle, která svého syna úplně ovládala, ustanovila, aby jedna princezna z jejího vlastního rodu byla účastná na dvojí koruně je­jího syna.
Oba rody, wittelsbašský a habsbursko-lotrinský, ná­ležejí k nejstarším panujícím rodinám v Evropě. Oba domy zůstaly věrny církvi římsko-katolické, a po šest sto­letí byly mezi nimi uzavírány četné manželské svazky.
Čtvrtá choť Františka I. a arcivévodkyně Žofie byly obě bavorské princezny; proto také nemohlo se jeviti ne-

přirozeným, že mladý císař František Josef přivedl si svou choť z téhož domu.
Matka císařova slýchala od své sestry o její dceři He­leně jako o roztomilé a vysoce nadané. Bylať nejlepší shoda mezi arcivévodkyní a vévodkyní Ludvikou. V hojných dopisech obeznámila ji sestra s veškerými svými plány. A sňatek Františka Josefa s princeznou Helenou stal se ve vší tichosti hotovou věcí.
Nyní mělo dojíti k tomu, aby se tito mladí lidé na­vzájem poznali a našli v sobě zalíbení. A toto poslední právě znepokojovalo jmenovitě císaře, který byl sice po­slušný syn svého otce, než současně i vášnivým obdivo­vatelem krásného pohlaví.
Jisto jest, že byla jakási vzájemná náklonnost mezi císařem Františkem Josefem a Alžbětou, která je poutala, třebaže kolovaly a kolují rozličné zprávy o jejím zasnou­bení. -
Následující výklad přiblíží se pravdě asi nejvíce.
Dne 16. srpna r. 1853 přišel císař do Išlu, aby zde na­vštívil svoje rodiče a setkal se s rodinou Maxe Josefa. Když rachotil cestovní kočár po zaprášené silnici, vy­křikl náhle císařův pobočník pln obdviu:
»Vidíte tam, Veličenstvo?«
František Josef vyňal svůj dalekohled a letmo spatřil podivuhodné, krásné dítě, hrající si na blízké louce se stádem koz.
V nejbližším okamžiku povoz zatáčel a blížili se k městu.
Za hodinu potom, když císař seděl u své matky, vrazilo mladé děvče neohlášeno do salonu, držíc kytici planých růží v ruce. Byla v krátkých, bílých šatech, a hoj­nost hedvábně hebkých, kaštanově hnědých vlasů spadala jí v bohatých vlnách na její ještě nevyvinutou postavu. A byla to tatáž mladá kráska, kterou byl císař spatřil jeda povozem.
Ona viděla jej tu po prvé; poznala ho však ihned podle obrázků, na kterých jej byla viděla.
Nijak se nerozpakujíc, přistoupila k němu a řekla prosto srdečně:
»Pozdrav tě Bůh, bratrance!«

»Kdo jste vy?« ptal se císař s obavou, aby mu tento krásný zjev neunikl.
»Alžběta!«
A hřejivý pohled jejích výrazných modrých očí rázem získal jeho srdce. O několik hodin později byla mu představena princezna Helena. Hezká sice nebyla; leč vypadala inteligentně a vznešené. Kdyby byl císař František Josef nebyl spatřil Alžbětu, byla by se pravdě podobně její sestra stala císařovnou.
Příštího dne měl císař obědvati, u svého strýce a tety. Ale jakmile vstoupil do pokoje vévodova v išlském hotelu, zaslechl mluviti za druhou polovicí otevřených dveří dva ženské hlasy.
»Prosím vás, princezno«, mluvil jeden, »nevycházejte. Víte přece, že je vám to zakázáno?«
»A zrovna půjdu, protože mi to dělá radost«, odpo­vídal, druhý hlas, který císař již znal; hlas ten byl dívčí a velmi měkký.
V nejbližším okamžiku stála Alžběta před ním, zardívajíc, se a s úsměvem na rtech.
»Proč nesmíte ven?« ptal se císař.
»Protože jsem v rodině dítětem a mám jím zůstati tak dlouho, dokud se neprovdá má nejstarší sestra«, odpově­děla. »Vám mám co děkovat, že dnes odpoledne zůstanu zavřena a musela jsem zcela sama i jíst«.
»Princezno, co si to jen myslíte?« zvolala objevivší se vychovatelka, rudá hněvem.
»Odpusťte, Veličenstvo«. pokračovala, obrátivši se mezitím k císaři, »ale já jsem obdržela přísné rozkazy !«
Bez ohledu na její slova nabídl František Josef mla­dému děvčeti své rámě.
»Nechte nás společně odejíti«, řekl císař.
»Ne, to nesmím«, odvětila princezna zaleknuta. »Papá by se zbláznil zlostí!«
»Pojďte zpět!« zvolala vychovatelka, která tak po­užívala okamžitého váhání své chovanky, aby ji odvedla do vedlejší světnice, jejíž dveře uzamkla, načež uklonila se mladému císaři až k zemi.
Po obědě řekl císař k vévodovi Maxovi: »Rád bych si vyprosil od svého roztomilého hostitele malou laskavost.

Není to také v Bavořích zvykem, že děti přicházejí po obědě dolů do pokoje? Velice bych si přál seznámiti se blíže s vaší druhorozenou dcerou, jež mihla se mi před očima dnes dopoledne u mé matky«.
Všichni popatřili na něho a nastal okamžik mlčení. »Přání Vašeho Veličenstva budiž vyhověno«, řekl vévoda.
A v tomto okamžiku pocítila vévodkyně Ludvika, že se musí vzdáti svých ctižádostivých naději pro Helenu.
Hned nato vstoupila do sálu Alžběta, zardělá a všecka zjevně ustrašena.
František Josef neměl všeobecně nijakého obzvláště vysokého mínění o ženách. Avšak přes to, že byl mlád, přece již měl jakés takés zkušenosti za sebou. Ale jak­mile spatřil toto čisté, nevinné dítě, stela se v něm náhlá změna. Po všech politických bouřích, které zachmuřily prvá léta jeho panovaní, uhodila láska jako blesk v jeho srdce.
Téhož večera pořádala arcivévodkyně Žofie ples, kterého se zúčastnily obě její neteře. Dvůr, který tušil, že se, připravují významné události, pozoroval obě bavor­ské sestry se zvědavostí.
Matka císařova nápadným způsobem vyznamenávala, princeznu Helenu, zatím co její syn zabýval se oběma svými sestřenicemi.
A když během tance dostala Alžběta od něho nádhernou kytici růží, stoupalo napětí. Pozorovalo se, že matka císa­řova přála by si Helenu za snachu, a že císař dává přednost Alžbětě před ostatními; ale nevědělo se ještě určitě, jak dalece se skloní matka před synem, či zda povolí syn matce. Mezitím však o volbě Františka Josefa bylo již rozhodnuto. Po plesu vyjádřil se císař, že žádná jiná nebude jeho chotí než Alžběta.
Překvapení arcivévodkyně Žofie bylo bezmezné. Ač­koli viděla svůj původní záměr tímto úplně zničený, roz­hodla se ihned, že nebude stavěti překážky náklonnosti svého syna. Přála si míti za snachu neteř, poněvadž doufala, že ji bude moci ovládati tak, jako mladého císaře. A když to bylo ještě nevyvinuté, sotva šestnáctileté dítě z její rodiny, které mělo nositi korunu místo své dvaceti­leté a inteligentní sestry, nepochybovala, že jí bude tím snadněji moci získati i ovládati. -

Příštího jitra v 9 hodin zastavil císařský kočár před obydlím vévody Maxe. František Josef, spěchaje po schodech nahoru, ptal se komorné: »Je Sissi vzhůru ?«
»Ano, Veličenstvo! Obléká se!«
»Dobře! - Chci jíti k jejím rodičům.«
Poté prosil o důvěrnou rozmluvu s vévodou a vévodkyní, aby se nyní formálně ucházel o ruku princezny Alžběty.
To byla urážka vůči Heleně, do které se ani Max ani Ludvika nemohli tak lehce vpraviti. Avšak František Josef stál na svém. Pakli by nemohl dostati tu, kterou mi­luje - pravil -, tedy nechce prý se vůbec ženiti.
Rodiče viděli se donuceni svoliti.
Císař si přál, aby Alžběta byla ještě téhož dne o tom vyrozuměna. Nechtěl však, aby byl snad na ni činěn nějaký nátlak, kdyby nechtěla svoliti.
Její matka ji zavolala. Zevnějškem byla ještě z polo­vice, avšak duší a srdcem zcela dítě. V největším údivu spráskla ruce a zvolala:
»To je nemožné! Vždyť jsem přece jen dítě!« - Její srdce nebylo dosud probuzeno, avšak lásku znala již ze svých snů. Námluvy Františka Josefa souhlasily s její rozhodnou, volnou povahou. Cítila se příjemně dotčena jeho zevnějškem a jeho celou bytostí. A bez dlouhého rozmyslem, záříc radostí, dala mu slib, že se stane jeho chotí
Zasnoubení slavilo se dne 18. srpna r. 1853, v den třiadvacátých narozenin císaře Františka Josefa.
Příštího dne na cestě do kostela ustoupila matka cí­sařova o krok zpět, aby dala přednost své neteři při vstu­pu do chrámu Páně. Když pak slavnostní mše byla skon­čena, vzal císař svoji snoubenku za ruku, dovedl ji k oltáři a pravil b duchovnímu: . .
»Pane faráři, zde je moje nastávající choť. Dejte nám své požehnání.« A dne 24. srpna, přinesla »Wiener Zeitung« toto sdělení:
»Jeho císařské a královské apoštolské Veličenstvo, náš nejmilostivější císař a pán, František Josef I., zasnou­bil se za svého pobytu v Išlu, po svolení Jeho Veličenstva,

krále Maximiliana II. Bavorského, a vznešených rodičů nevěstiných s princeznou Alžbětou Amalií Eugenií, vévodkyní bavorskou, dcerou Jejich Výsostí vévody Maximiliana Josefa a vévodkyně Ludviky.
Nechť spočívá požehnání Nejvyššího nad touto událostí, která je i pro náš vznešený císařský dům a pro naší říši tak šťastnou a požehnanou.« -
Lid byl nadšen. Romantická zář, jež oblévala toto spojení, zamlouvala se Vídeňanům. Všichni horovali pro toto dítě, které si náš třiadvacetiletý císař zvolil za svou družku života. Její obraz byl přibit v domech i chatách po celé habsburské říši, a všude se vyprávělo o její ne­obyčejné kráse i o jednoduchém, srdečném rodinném životě v domově, z něhož vyšla.
Celý měsíc pobyli snoubenci se svými rodiči v Išlu.
Z okolních míst přicházely tam davy lidí spatřit císařovu nevěstu; a všichni vraceli se domů plni obdivu nad její krásou.
Rozličné básně a hymny psaly se tehdy k její slávě a chvále. V celé říši znělo:

»Růže Bavorska,
rozmilá a líbezná.
nyní Tě zdraví celé Rakousko
jako vznešenou nevěstu!«*)

Při takovýchto poctách projevovala Alžběta naprostou dětinnost. Kde to bylo jen možno, zůstávala v pozadí. A někdy musela býti přivedena - a mnohdy třeba i proti své vůli -, neboť všichni Rakušané chtěli viděti a poznati svou nastávající císařovnu.
*) Originál je rýmován. P. p.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dolores Dolores | 15. února 2009 v 19:19 | Reagovat

Jak máš v galerii u Marie ten obrázek, kde je Sisi zezadu, nemohla bys tu Sisi dát taky do obrázků Sisi? Máš ten obrázek samostatně?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama