5. Svatební slavnosti.

17. února 2009 v 8:00 |  prameny
5.

Svatební slavnosti.


Časně z rána, dne 24. dubna r. 1854, slouženy byly slavné služby boží a Tedeum. Vznešení svatebčané byli sami přítomni slavné mši ve dvorní kapli hradní.
Od tří hodin odpoledne už byl nával lidu do dvor­ního hradu a do augustiniánského kostela tak ohromný, že ulice musily býti uzavřeny, aby náměstím mohly volně projeti jen zámecké kočáry.
Ze všech částí mocnářství a téměř ze všech ostatních zemí evropských přišli hosté do hlavního města Rakous. Soupis cizinců, kteří přišli během předcházející­ho dne do Vídně, odhadoval se skoro na sedmdesátpět tisíc, což pokládáno bylo toho času za něco neobyčejného. Dokonce i vyslanci z Orientu, jako z Alexandrie, Smyrny a Soluně, dostavili se k této svatbě. Proslulý starý kostel augustiniánů, ve kterém se měl konati sňatek, byl nádherné vyzdoben. Nad hlavním oltářem zdvihal se zlatem okráš-

lený baldachýn z bílého sametu. Pod nám stálo klekátko pro snoubenice, taktéž bílým sametem potažené. Jiný baldachýn klenul se nad sedadly, potaženýma brokátem a určenými pro knížata. Stěny a sloupy kostela byly ově­šeny damaškem a vzácnými gobeliny*) a podlaha pokryta byla koberci. A 10.000 voskovic šířilo zářivé světlo.
Cesta k augustiniánům, vedoucí z komnat dvorního hradu do kostela, byla také podobným způsobem ozdo­bena a ozářena.
Sňatek měl se konati o sedmé hodině večerní. O šesté hodině plnily se všechny kostelní prostory pozvanými hosty. Pestré stejnokroje důstojníků, skvělé barevné a malebné slavnostní kroje uherské a polské šlechty, třpytící se skvosty dam, zlatem vyšívané kabáty ministrů a vyso­kých státních úředníků, červené pláště kardinálů, fantas­tické obleky všech orientálských vyslanců vše to splývalo v obraz pohádkově působivý.
Před ustanoveným časem odebrali se dvorní kavalíři a palácové dámy v největším lesku do hradu, aby se zde připojili k slavnostnímu průvodu.
Slavnost začala, jakmile se shromáždila v sakristii kníže-arcibiskup Rauscher, dřívější učitel císařův, a přes sedmdesát arcibiskupů a biskupů ve zlatem vyšívaných ornátech.
Nejvyšší ceremoniář ohlásil Jeho Veličenstvu, že jest vše připraveno. Průvod kráčel chodbami augustiniánského kláštera. Napřed šli dvorní furýři; za nimi následovala pážata, komorní furýři, komoří, tajní radové, nejvyšší dvorní úředníci, arcivévodové, doprovázení svými dvorními hofmistry, a konečně císař sám.
Arcivévodové a dvorní úředníci měli na sobě všechny svoje řádové řetězy. Ženich měl stejnokroj polního maršálka a na prsou všechny řády rakouského císařského státu
Bezprostředně za ženichem kráčela jeho matka, ve­douc po své levé ruce nevěstu. Po levé straně Alžběty šla její vlastní matka, vévodkyně Ludvika. Za nimi šly ostatní dámy dvora, vedeny nejvyšším hofmistrem, šest­náctiletá nevěsta zářila v plné kráse a štěstí mládí. Její svatební šaty byly z těžkého bílého hedvábí, hojné ozdo-
*) Gobelíny jsou francouzské koberce, obyčejně nástěnné, do nichž vetkány jsou různé figury nebo scény. P. p

beny zlatými i stříbrnými krajkami. Přes šaty měla pře­hozen stejně zlatem vyšívaný přehoz s dlouhou vlečkou. Démantová agrafa spínala dlouhý, vlající závoj z brusel­ských krajek. Svatební věneček byl uvit z čerstvé myrty a pomerančových květů; připevněn byl na nádherném démantovém diadému, který měla její tchyně při svém svatebním dnu a který Alžběta dostala jako svatebna dar. Démantový náhrdelník ovíjel její hrdlo; přehoz, lem a stuhy byly upevněny brilantovými sponami. Na prsou měla bavorský řád Terezie a rakouský řád hvězdného kříže. V ruce kytici bílých růží.
Císař a jeho nevěsta byli u kosterních vrat přijati knížetem-arcibiskupem, jenž je pokropil svěcenou vodou. Princezninu vlečku nesla až ke kostelu pážata, kdež byla vystřídána dvorními dámami. Svatebčané došli až k při­pravenému svatebnímu klekátku a ostatní členové obou knížecích rodin odebrali se na svámísta.
Po krátké modlitbě kráčeli František Josef a Alžběta k hlavnímu oltáři. Odpovídali na otázky duchovního, vyměnili si prsteny a podali si navzájem ruce.
Když arcibiskup vykonal kostelní svěcení podle obřadu, zazněla první salva praporu pěšího pluku, rozestave­ného na Josefském náměstí. A hřmění děl v nejbližším okamžiku zvěstovalo s opevnění města, že Rakousko má císařovnu a Uhry královnu.
Venku zaznívalo jásavé volání a hřmění děl trvalo stále, zatím co arcibiskup mluvil k mladým manželům:
»Kde pokoj, svornost a láska muže a ženu pojí«, pra­vil, »tam plyne štěstí se všech stran. -Vy, vznešená princezno, jež máte nyní zaujmouti místo na rakouském trůně, naleznete ve svém choti přítele, který svou duši pro vždy spojil s vaší. Bude cítiti vaše radosti a vaše utrpení jako své vlastní, a vy můžete mu otevříti své srdce s důvěrou v jeho neochvějnou lásku. Při všech událostech v tomto měnivém pozemském životě bude on při vás státi s nevyčerpatelnou účastí, bude vám ochráncem a vaší silou, vaší radostí a vaší nadějí, vaší pýchou a ctí!
Jeho Veličenstvo císař obdržel od Pana velikou úlo­hu. Od Bodamského jezera až k hranicím sedmihradským, od Padovy až ku břehu Visly vzhlíží osmatřicet milionů

lidí k němu a žádají ochran v a pomoci od jeho síly a moud­rosti. Ale břímě, jež vloženo jest na jeho bedra, není jen čestné, nýbrž i těžké. Vyžádalo si od něho velké oběti. Jeho Veličenstvo přinesl svému lidu v oběť své bezsta­rostné mládí. Vy kněžno, jste povolána k tomu, abyste mu vynahradila štěstí jeho mladosti, které on obětoval.
Svatý Augustin praví: »Miluje-li žena svého muže proto, že jest bohat, jsou myšlenky její nečisté; neboť potom nemiluje svého druha, nýbrž bohatství jeho. Miluje-li jej skutečně, miluje ho i tehdy, je-li chud a zba­ven všech statků«. Takovou lásku věnujte svému vznešenému choti. V jeho panovnických starostech buďte mu ostrovem, jenž pokojně leží v rozbouřených vlnách a kde pučí růže a fialky. Nechť vše čisté, vše krásné a šlechetné najde ochrany a péče u Vašeho Veličenstva, nechť má vzor v císařovně Alžbětě! Po boku Františka Josefa, hrdiny a ochránce Rakouskka, jeho císařská choť stůjž co první žena ne pouze mocí koruny, která její čelo věnčí, nýbrž ještě spíše mocí ctností, jež s výše trůnu budou šířiti své líbezné světlo i na národy«. - -
Ve svatební den udělil císař milost ve svých zemích skoro všem. kteří se provinili urážkou Jeho Veličenstva a rušením veřejného pokoje. Současně oznámil, aby trestní řízení, zavedená na základě podobných přečinů byla za­stavena.
Jakou účastí svatba mocnářova byla provázena, do­kazuje nekonečné množství lidumilných a dobročinných podniku, které v tomto čase byly založeny v jeho zemích a které obdržely jména svatebčanů. Dary vídeňských měšťanů umožnily, že v tutéž hodinu, v niž se konal obřad císařských manželů, mohlo býti uskutečněno v ostatních městských kostelích čtyřicet sňatků nemajetných; každá dvojice obdržela, věnem, pět set zlatých.
Nejrůznějšími způsoby dávala se najevo velkolepá dobročinnost: chudé děti dostaly šaty, invalidé byli po­hoštěni, v tísni jsoucí rodiny byly obdarovány a továrníci uspořádali slavnosti svým dělníkům.
František Josef daroval v den své svatby 200 000 zla­tých chudým.

Císařovna dostala věnem 60.000 zlatých, a rozhodla se, užíti jich k dobročinným účelům.
Ale při této příležitosti nemyslela jen na Vídeňany, nýbrž prosila, aby všechny země mocnářství obdržely část jejího daru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Zuzana | 18. února 2009 v 10:17 | Reagovat

Ďakujem Kiralyne, že si sa dala na to prepisovanie knihy. Je to naozaj zábavné čítanie. Niektoré z tých udalostí zrejme nie sú pravdivé, o niektorých sa môžeme len dohadovať či sa stali alebo nie, no a niektoré sa spomínaju takmer vo všetkých Alžbetiných životopisoch.

2 Moňulinka Moňulinka | Web | 18. února 2009 v 15:49 | Reagovat

Pěkný blog, nechceš se přihlásit do soutěže SONB, který probíhá na mém blogu? Pls, koukni se!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama