12.Císařovna jako matka...

28. března 2009 v 8:00 |  prameny
12.

Císařovna jako matka. - Arcivévodkyně Marie Valerie.

Léta, jež následovala po korunovaci v Uhrách, náležela beze vší pochybnosti ke šťastným létům Alžbětina života. S pozorností sledovala denní maličkosti, jež týkaly se jejích dětí; osvědčovala neobyčejnou dobrotivost a jemnost vůči dvoru i svému služebnictvu; byla přívětivá, stýkala-li se s lidem, a vůbec jevila stále větší účast na starostech a zájmech svého manžela.
Její postavení se změnilo - stalo se snazším; nejen proto, že sama dospěla ve zralou ženu, nýbrž zejména proto, že moc arcivévodkyně Žofie byla zlomena.
Proti přání Františka Josefa vsadil si na hlavu nej­starší bratr císařův, podnícen svou ctižádostivou chotí, dobrodružnou korunu mexickou. Roku 1867 byl však svý­mi poddanými odsouzen k smrti a v Queretaru*) zastřelen. Jeho choť se duševně roznemohla, a jeho matku podlomila tato událost duševně i tělesně.
Bylo nyní na Alžbětě, aby utěšovala svého chotě v jeho smutku nad osudem bratrovým a aby byla oporou
*) Hlavní město mexického státu téhož jména (v severní Americe. P. p.

své zničené tchyni i švagrové, jež neodvratně klesla v noc šílenství.
Za rok po uherské korunovaci a za deset let po narození korunního prince Rudolfa byla císařská rodina rozmnožena o dceru, arcivévodkyni Marii Valerii, která se narodila dne 22. dubna r. 1868 na zámku v Budíně.
O šesté hodině ranní ohlašovala dělová strelba s pevnostní výše radostnou událost.
Bylo to po prvé v celém století, co královské dítě spatřilo světlo světa v Uhrách; a jásot Maďarů byl nekonečný.
Když sklonila se noc, byla uherská residence celá osvětlena. Davy rozradostněných lidí valily se ulicemi. Před zámkem zaznívalo z tisíců hrdel nekonečné volání »Eljen!« králi, novorozené princezně a obzvláště královně. Valerie byla nejmladší a nejmilejší dítě Alžbětino; a jistě i Gisela a Rudolf ji milovali. Avšak poněvadž tchyně císařovnina odcizila jí tyto děti za pomoci vychovatelek a učitelů, nebylo v Alžbětině boji dosti vážnosti, aby toto děcko sama mohla vychovávati. Její mateřská práva měla dost pevnosti a klidného sebeobětování, aby si byla dovedla vynutiti úcty pro svá mateřská práva; proto vzdála se všeho a opustila své děti.
Nyní teprve propukla její mateřská láska s opravdo­vou silou. Vzpomínka na přestálá muka zatlačena byla nevýslovnou něžností, již pociťovala k tomuto slabému, malému stvoření, spočívajícímu na jejích prsou.
Vyhradila si hned od prvého okamžiku, že bude sama bdíti nad vychováním a péčí o Marii Valerii.
Maďarský básník Mořic Jókai vypravuje:
»Roku 1869 královna mi dobrotivě dovolila, abych jí věnoval jeden ze svých románů. Královský dvůr zdržoval se tehdy v Budíně; tam odevzdal jsem jí exemplář své knihy. Mluvila se mnou dlouho a zevrubně o maďarské literatuře. Když jsem chtěl odejíti, pravila: »Počkejte okamžik« Chci vám ještě ukázati svou dcerušku!« A ote­vřela jedny z pobočních dveří a pokynula opatrovnici, která s maličkou vstoupila. Královna vzala usmívající se dítě do své náruče a přitiskla je pevně k obličeji. Nikdy nezapomenu tohoto krásného pohledu.

Marie Valerie byla v dětství chatrného zdraví, její matka přistupovala ráno první k jejímu lůžku; a i v noci přicházela často naslouchat, zda spí. Byla-li maličká ne­mocná, nehýbala se císařovna od její postele, a toliko s námahou mohla býti přemluvena, aby si dopřála nutného odpočinku
Nahlížela a litovala toho, že za rozladění mezi císařem a ní samotnou zanedbávala své děti. Hleděla jak mohla nyní napraviti, co byla zameškala.
Avšak nikdy nepoštěstilo se jí úplně získati si opět lásku nejstarší dcery. Gisela, jež se záhy provdala, zů­stala císařovně vždy poněkud cizí.
Také Rudolf byl tak dlouho od ní vzdalován, že se cítil zpočátku rozpačitý a nesmělý, byl-li se svou matkou pohromadě. Avšak ponenáhlu mizela stále více jeho zdrženlivost, a konečně zaujala matka pevné místo v jeho srdci.
Korunní princ byl zajímavé dítě. Již v desíti letech byl miláčkem dvora a Vídeňanů Avšak vlivem babiččiným vyvinula se v něm jistá svéhlavost zároveň s ješitností a nadutostí, chyby, jež matku jeho hluboce bolely.
Pracovala horlivě k tomu, aby vymýtila nešťastné následky podlézavosti a vždy vstříc vycházejícího lichocení, se kterými jeho okolí vyplňovalo všechny jeho nápady a rozmary; a protože byl korunní princ upřímný a snadno nahlížel své slabosti, byly snahy její korunovány šťast­ným výsledkem.
Pokud tomu okolnosti dovolovaly, byla v oněch le­tech sama přítomna při vyučování svých dětí. Nemohla-li býti při hodině, dala si pak od dětí a učitelů podati zprávu o tom, co zameškala. Velmi často říkala prý vychovatelům korunního prince a arcivévodkyní, že si přeje, aby ne­byly děti její zhýčkány. Bděla nad tím, aby nařízení uči­telů byla přesně zachovávána. Při všech příležitostech dávala učitelům na jevo svou blahovůli a sama ráda vi­děla, že děti její mají je rády.
Sama učila své děti tančiti. První tanec, jemuž byla učila Valerii, byl uherský »čardáš«. Snažila se, aby i Ru­dolfovi i Valerii vštípila své vlastní srdečné sympatie

k Maďarům. Jest význačno, co prý řekla jednomu z učitelů svých dětí:
»Učiňte z mých dětí tak málo Němce, pokud je to jen možno!«
Na Boží hod velikonoční r. 1872 dala si zavolati bis­kupa Rónaye, aby s ním pohovořila o vychování arcivévodkyně Marie Valerie. Mezi jiným pravila k němu.
»Nechci výchovu svého dítěte svěřiti několika lidem. »Přeji si, aby Valerie měla toliko jednoho učitele, a tím buďtež vy! Později dostane maďarské, německé, anglic­ké a francouzské společnice; avšak toliko vy jediný po­vedete její výučování. Používejte maďarštiny jakožto řeči vyučovací, a to zejména ve věcech, týkajících se nábo­ženství. Modlím se denně se svou dcerou maďarsky. Ne­učte ji aby se stala pravověrnou, nýbrž učte ji tak, aby se stala nábožnou. Útěchy náboženství je nám všem v ži­votě zpaotřebí.« -
Štědrý večer byl největším svátkem v císařské rodině habsburské; poněvadž to byly zároveň narozeniny císařovniny, byl zde dvojí důvod k oslavě.
Ve vlastním saloně Alžbětině stály vždy dva vánační stromky; menší, který byl určen pro děti, ozdobila vždy celý sama. Namáhala se pokaždé velmi mnoho, aby vy­brala pro svého manžela, pro děti a pro dvůr vhodné dár­ky, neboť snažila se vždy uhodnouti všechna zvláštní přání svého okolí.
Jednoho dne přišla Marie Valerie ke své matce s pro­sebnou tváří. Prosila, aby bylo na zámku obdarováno ně­kolik chudých dětí, a aby ty dárky mohli oněm dětem dáti sami jejich rodiče, tak jakoby byly od nich.
Císařovna byla dojata a vyplnila její přání. Od toho dne ozdobovala po mnoho let v den svých narozenin vždy také malý vánoční stromek pro chudé děti a rozdávala jim dárky. -
Alžběta milovala květiny. Na svých procházkách natr­hala jich obyčejně plnou náruč. A na svých jezdeckých výletech skočila mnohdy s koně, aby si natrhala polního kvítí a připevnila je na svém sedle. Každého dne bedlivě prohlížela ve svém pokoji vázy naplněné květinami. Pak

vyhledala nejkrásněji z nich, odebrala se s nimi do pracovny císařovy a ozdobila jeho psací stůl.
Líbila-la se jí některá květina obzvláště, ponechala si ji po celý den u sebe a večer vzala si ji s sebou do své ložnice.
»Mutzerl«, jak byla Marie Valerie nazývána, zdědila po matce lásku ke květinám. Jakmile jen dosáhla samo­statnosti, zakládala malé zahrady v blízkosti různých zám­ků, kde se císařský dvůr obyčejně zdržoval. A byla-li matka vzdálena od dcery, posílaly si navzájem květiny, jež natrhaly na svých výletech.
Svazek ducha i srdce pojil obě úzce mezi sebou. Ve Vídni, v Budapešti i na cestách bylo téměř vždy zřítí je pohromadě. »Valerie je mi více než dcerou«, říkala její matka; »ona je přítelkyní mého srdce.«
Císařovna nebyla ještě stará; leč mnoho vytrpěla a cítila se tudíž starší, než byla ve skutečnosti. Když Va­lerie dorůstala, dodávala své matce cosi ze své májové nálady; nejmladší toto její dítě stalo se slunnou září je­jích pozdějších let.
Arcivévodkyně nečinila nikdy žádných nároků a byla nápadně prostá; byla dobrotivá a vroucně milovala svou matku: vlastnosti ty patřily k jejím nejpřednějším.
Alžběta věřila slepě v moc sportu, který může udr­žeti zdraví a tělesnou sílu. Přála si, aby dcera její byla vychována a stala se právě tak horlivou jezdkyní, jako byla ona sama; ba učila ji i šermu.
Avšak Valerie zdědila lásku své matky ku přírodě jen částečně; nesdílela s ní nadšení ani pro mílové pro­cházky pěšky ani pro prudké jízdy na koni.
Naproti tomu zdědila po Wittelsbašských zájem pro literaturu a umění. Již jako dítě psala pěkné básně a s hor­livostí studovala potom básníky různých věků.
Alžběta pamatovala se na »špičkováni«, jímž stíhali ji ve Vídni jako sedmnáctiletou císařovnu pro nedostateč­né její znalosti. Začala již hned před lety vyplňovati me­zery ve svém vědění. Společně se svou dcerou oddala se studiu jazyků a literatur. Celé hodiny třebas vyseděla skloněna nad řeckými, nebo latinskými spisovateli. A po-

něvadž měla výbornou paměť, učila se nejkrásnějším místům z jejich děl napaměť.
Při posuzování Valeriiných poetických prací, jež plnily tlusté svazky,měla císařovna sama rozhodující hlas. Byla jediná, před níž nic z duševního života dceřina nezůstávalo tajemstvím; a pochvalný výrok rtů císařovniných byl největší radostí mladé básnířce.
Láska Valeriina k její matce došla ve většině jejich básní vřelého výrazu. Nad lůžkem Františka Josefa na loveckém zámečku Mürzstegu visí báseň z jejího patnáctého roku, v níž líčí domov Alžbětina dětství, její narození na Štědrý den a šťastné spojení svých rodičů. Opěvá svou matku, která je císaři nejsladší odměnou v těžkých dnech panovnických starostí a trudné námahy.
Snad poznala později, že idyla lásky, již byla opěvala, byla dávno zmizelým snem, a že společné žití císařských manželů nebylo tak ideální, jak je vylíčila.
Milovala oba své rodiče. Avšak během let přimykala se vždy těsněji k císařovně; zdálo se, jako by jí chtěla býti náhradou za osamělý život, který tato vedla, a za lásku, jež musela postrádati.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zea Zea | E-mail | 28. března 2009 v 9:31 | Reagovat

Ahoj Kiralyne, chcela som sa spytať ako to bude s tou knihou od Saathena- Anna Nahowska...? Chceš ju stále predať? Podla tvojho odkazu v "bazáre kníh" predpokladám, že ano. Písala som ti aj e-mail, neviem či ti prišiel. Ak si si to medezitým rozmyslela, nič sa nedeje. Len chcem vedieť, či s tou knihou možem rátať. Tak čakám na tvoju odpoved...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama