21. Nemoc...

6. dubna 2009 v 20:00 |  prameny
21.

Nemoc. - Denní život císařovnin. - Její po­měr k služebnictvu a k dvorním dámám.

Víme, že císařovna Alžběta byla za své mladosti, krátce po narození jediného syna, navštívena dlouhotrvající nemocí.
Pečlivé ošetřování jejího zdraví a opětované pobyty na mírném jižním vzduchu zachránily jí život. A když se po několikaletých cestách opět usadila ve vlasti, zářila blahem, a její krása znovu rozkvétala.
Avšak ke konci let sedmdesátých byla zachvácena bolestivou chorobou, již přítomná doba nazývá neurasthenií.
Byla to vysloveně ona nemoc, jíž trpěla rodina Wittelsšských. V jedné generaci po druhé jevila se u nich choroba ta jako jistá nechuť, stýkati se s lidmi, a i v jiných jestě různých rozmarech.
Kde je dědičné založení, tam vystupují nervové bolesti se zdvojenou silou. Alžbětin sklon k samotářství, její

plachost před lidmi, její nutkání, neustále měniti místo pobytu - mohou jistě býti pokládány z části za zděděné.
Byla churavější, než většina tušila. Poruchy v organických úkonech, záněty nervů a více jiných vážných nemocí připravovalo jí po více let jejího života pravou trýzeň.
Bolestná ischias v obou kolenou donutila ji na počátku let osmdesátých vzdáti se jezdeckého sportu - oběť, jež jí byla velmi za těžko. Po celou dobu svého života sužo­vána byla neustále ischiatickými bolestmi; v posledních desíti letech jejího života byly tyto bolesti občas tak prudké, že její lékaři se vyslovili, že je třeba téměř nadlidské trpělivosti, aby člověk vydržel tyto záchvaty, nemá-li té­měř křičeti bolestí
Avšak Alžběta navykla své tělo poslušnosti: snášela bolesti jako rekyně; a ztrátu jezdeckých výletů hleděla si podle možnosti nahraditi stoupáním v horách a dlouhými procházkami.
Její namáhavé tury lesy i poli budily v nezasvěcencích klamné představy o její tělesné síle; neboť i samotným vycvičeným horským průvodcům přicházelo za těžko následovati jí bez únavy.
Její lehká chůze uschopňovala ji ovšem chodit dále, než mohla většina jiných; ale její přehnané napínání sil bylo z části následkem předrážděné nervové soustavy. Mučena nespavostí, hledala tělesnou únavu v naději, že najde v noci klid, jehož bylo jejím nervům tak zapotřebí.
Císařovna byla zvyklá velmi jednoduchému způsobu života. Radostí hodování neznala a rozhodně si jich necenila. Její chuť k jídlu bývala neobyčejně malá. Zřídka kdy jedla něco jiného než studené pokrmy. Při velkých hostinách požila obyčejně jen několik kousků bílého chle­ba, šálek hovězí polévky a ovoce.
V denním životě a na cestách často nejedla docela nic; její strava sestávala ponejvíce ze sklenice mléka, kusu chleba a několika koláčů. Nejraději jedla sladkosti; vždy nosila s sebou krabičku s cukrovinkami.
Silné nápoje si ošklivila. Byla-li při dvoře společnost, byly na jejím místě sklenice na víno a šampaňské jako na místech ostatních; leč její sklenice zůstaly vždy prázdny. Nepila nic jiného než mléko.

Jestliže jí lékaři předepsali pro její zdraví sklenici vína, nebylo téměř možno ji pohnouti, aby je vypila.
Před lékařskou vědou měla vůbec velmi málo úcty; snažila se mírniti svoje bolesti raději léčením, jež si sama předpisovala. Celé týdny i měsíce žila výlučně z mléka. Jindy podrobovala se citronové léčbě, již svědomitě prováděla.
Měla téměř chorobný strach, aby nezesílela. Jednak proto, že si hleděla udržeti štíhlou postavu, jednak i proto, poněvadž se domnívala, že je pro její zdraví lepší zůstati hubenou, dávala se každodenně vážit. A zvýšila-li se její obyčejná váha o několik kilogramů, užívala jedině citró­nové léčby, a to tak dlouho, dokud nebyla opět štíhlou, jak si přála.
Lékaři nebyli spokojeni, že tak málo dbala jejich rad. Vyhlašovali to přímo za nebezpečné pro ni, omezuje-li se na tak lehkou a úspornou stravu. A když se v pozdějších letech stala velmi chudokrevnou, měli za to, že je to ná­sledek její samovolné dlouholeté diety.
Ačkoliv Alžběta pro svou osobu jen nepatrně si cenila hmotných požitků, přece věnovala jídelnímu lístku velkou pozornost, byla-li s císařem pohromadě. Každého rána musel šéf kuchyně předčítati jídelní lístek; císařovna podrobila tento bedlivé prohlídce a někdy navrhla různé změny.
Žádný stůl v celém světě nemohl bytí upraven vkusněji a jemněji, než rakouská dvorní tabule, když při tom byla císařovna. Ona opatrovala nejvzácnější porcelán a nejnádhernější zlaté i stříbrné příbory pro všechny své zámky.
Snadno ovšem lze pochopiti, že všech těchto velko­lepostí bylo v jejím odloučeném životě jen zřídka kdy používáno. -
Marie Terezie měla šestnáct dětí. Její syn, císař Leo­pold II., měl sedmnáct dětí. Proto je císařská rodina ra­kouská tak početná.
Mimo to bydlí ve Vídni řada cizích knížat, z nichž velký počet spřízněn je s rodem habsbursko-lotrinským.
Avšak - nehledě k jednotlivým příležitostem během zimy, kdy se shromažďovali arcivévodkyně i arcivévodové

u císařské tabule- vzdálenější příbuzní téměř nikdy nevídali ani Františka Josefa ani Alžběty.
Zabrán prací a zejména v pozdějších letech nemaje smyslu pro jiná rozptýlení a zábavy než pro lovecké výlety, žil císař téměř právě tak v ústraní jako jeho choť jež tak milovala samotu.
Navštívil-li Alžbětu, nebo zdržovala-li se ona po nejaký čas na některém z císařských zámků, aby pobyla se svými dětmi, činila vše, aby vnesla radost do těchto setkání. Zdálo se, jakoby pociťovala touhu, nahradit svému choti trochu rodinného života, jehož musel pro její cesty postrádati.
Večery trávívala téměř vždy v dlouhých, srdečných rozhovorech pospolu s císařem a nejmladší dcerou na terase nebo u krbu. Někdy přicházel i Rudolf a připojil se k nim.
Byl-li císař večer zaměstnán, bavívala se s Marií Valerií a s některými dámami, avšak kruh těchto se stále úžil.
Dvůr udržovala všeobecně ve velké vzdálenosti od sebe. Její chování říkalo všem, jichž neměla ráda, zcela zřetelně: »Neoprávněným je přístup zapovězen!« A jestliže kdo nerozuměl jejímu přání, že se jí nemá přibližovati, pak byla s to její nervosnost vzplanouti v jasné plameny.
Na velkém schodišti vídeňského císařského zámku dala políček jistému službu konajícímu komořímu, který z té či oné příčiny vzbudil její nelibost.
Bylo při tom příliš mnoho svědků, než aby byl komoří mohl svou urážku mlčky spolknouti. Cítil, že je nucen odebrati se k císaři, aby si vyžádal propuštění ze služby.
František Josef posuzoval tento výbuch energie své choti jistě shovívavě. Řekl prý, že by byl měl velkou chuť uděliti tomuto muži svolení k odchodu, o nějž požádal. Leč ve své dobromyslnosti si celou věc rozvážil; a aby protivného komořího obměkčil, propůjčil mu příštího dne řád.
Příhoda se šlechticem, který obdržel řád, protože mu císařovna vyťala políček, způsobila Vídeňanům velikou zábavu.
Byla-li Alžběta v pozdějších letech neoblíbena ve vyšších kruzích, kdež ji sotva znali, milovaly ji za to její dvorní dámy neobyčejně; a její sluhové ji takřka zbožňovali.

Starala se jak o služebnictvo, tak i o své dámy. Nikdo z nich neměl bolesti, k níž by byla bývala lhostejná; a nikdo nedovedl lépe vésti a utěšovati než ona.
Ležela-li churava některá službu konající dvorní dáma, tu ji císařovna navštěvovala a vydržela seděti u lože nemocné po celé hodiny.
Jednoho rána přinesly noviny zprávu, že v noci zemřela jedna z komorných Jejího Veličenstva. Vídeňané, kteří by byli rádi císařovně něco vytkli, mluvili zle o její lhostejnosti, neboť viděli ji odpoledne před tím projížděti se koňmo v Prateru.
Nikdo nevěděl, že poslední noc i více dřívějších nocí prodlela u lůžka nemocné, a že si vyjela jen proto, aby se po námaze na vzduchu a pohybem zotavila.
Jedna z jejích dam napsala po její smrti:
My, které jsme ji tak milovaly, poněvadž jsme ji tak dobře znaly, a znaly jsme ji tak dobře proto, poněvadž jsme ji milovaly, nemůžeme o ní mluvit: neboť slzy nám v tom brání.
Byla z těch vyvolených bytosti, jejž mohou postrádati světa, poněvadž samy nosí v sobě svět, který je lepší a bohatší než náš.
Každá její myšlenka, každý její cit byl vznešený. Svou duší byla každým coulem královnou. A přece byla vždy skromná, lidská, plna ohledů vůči svým dámám i slu­žebnicím; šla v tomto ohledu často dále, než jim bylo milé. Nikdy v noci nezazvonila, i když byla trápena bolestmi, poněvadž nechtěla rušiti jiných ze spánku - ohled, který mnohdy přiměl její dámy k tomu, že bděly u dveří ložnice své paní, aniž by císařovna byla o tom věděla.
____________________________________________________________________________
Naše nejhlubší a nejlidštější myšlenky nesly se k ní, neboť jsme byly jisty jejím zájmem, její láskyplnou radou a její okamžitou pomocí, bylo-li jí třeba.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama