27. Závěrek.

12. dubna 2009 v 20:00 |  prameny
27.

Závěrek.

Pokoj, v němž mrtvá císařovna v hotelu ležela, byl vyzdoben smutečními draperiemi. Kolem rakve stály vy­soké svícny. Duchovní klečíce modlili se u jejích nohou. A do rohů purpurové pokrývky, která byla položena přes podušky, vyšily mladé Švýcarky: »Repose en paix!«*)
A jako za svého života, tak i po smrti oděna byla cí­sařovna ve smuteční šaty z černého hedvábí. Obličej, jenž byl tak proslulý svou krásou, se nezměnil; i postava její podržela svou vznešenost.
Její vlasy učesány byly jako za jejího života. Temně modré oči, v nichž nikdy nebylo spatřiti ani zákmit zlo­myslnosti nebo škodolibosti, byly zavřeny. Její ruce, jež obrátily tak mnohý list v jejích zamilovaných knihách, ležely nyní sepjaty, držíce křížek ze slonoviny a růženec.
Císařovna nebyla nikdy sytá cestování; a také zemřela na cestě. Když vypustila ducha, musila ještě její tělesná schránka podniknouti poslední cestu.
Večer 11. září opouštěl zvláštní vlak s její rakví Ženevu.
Za svého života vyhýbala se na svých cestách všem oslavám, jež jí byly prokazovány. Na poslední její cestě
*) Odpočívej v pokoji! P. p.

obnažovali vznešení i prostí své hlavy před mrtvou císa­řovnou a před majestátem smrti.
Vlak s její mrtvolou jel ze Švýcar do rakouského hlavního města mimo několik míst, mimo něž jela Alžběta do Vídně před čtyřiačtyřiceti lety jako nevěsta. V Linci, kde onehdy ověnčili její loď a její obydlí růžemi, vály smuteční prapory a draperie s každého jednotlivého domu. Tam, kde vyšli jí vstříc při jejím příchodu přední zástup­cové města, aby uvítali mladou kněžnu, přistoupili nyní duchovní, aby udělili požehnání jejímu mrtvému tělu.
Když František Josef obdržel zprávu o smrti své choti, zvolal vzlykaje:
»Nikdo netuší, jak velikou ztrátu jsem utrpěl. Nezů­stávám na tomto světě ničeho ušetřen!«
K maďarské deputaci pravil několik dní nato: »Bez ní nebyl bych nikdy býval s to, vykonati práci, kterou Bůh vložil na má bedra.«
Se všech stran projevována byla císaři účast. V Itálii, Francii, Řecku, Anglii i ve Švýcarech skládány byly básně na paměť a ku poctě zesnulé. I v Irsku, kdež byla neoby­čejně oblíbena, a to zvláště u chudšího obyvatelstva, dali výraz své účasti a svému bolu. Docházely tisíce věnců i z velmi chudých chat, stejně jako ze zámků téměř všech zemí, jež byla navštívila. Ba i ze Smyrny, z Johannesburku v Transvaalu i z Číny poslány byly květy k jejímu katafalku.
Z Kahiry zaslán byl věnec, uvitý z květin pouště: z mnoha set růží z Jericha - starého to křesťanského symbolu vzkříšení - a z květů lotosu, symbolu věčného života. Na stuze upevněna byla ratolest starého fíkovníku, pod nímž odpočívala prý podle pověsti Panna Maria se svým děťátkem na útěku před Herodem. I císařovna Alžběta odpočívala častěji ve stínu tohoto stromu, prchala-li v tyto kraje, aby unikla světu.
Arménky vyšily na černou stuhu tento nápis: »Flores etiam miseri desertorum te salutant! «*) Je příznačno pro horlivě cestující císařovnu, že její smrt vyvolala ve většině hlavních měst hlubší dojem než ve Vídni. Tam byla po dlouhou dobu tak málo vídána, že
*) "I chudé květy pouště posílají Ti svůj pozdrav !" P. p.

její obraz skoro vymizel z myslí jejích rakouských pod­daných. Smrt její vzbudila ve hlavním městě na Dunaji méně lítosti než rozhořčení proti úkladnému vrahu, jenž zabil bezbrannou paní a matku v hoři.
Nebyla-li bolest Rakušanů nad odchodem císařovniným všude stejně hluboká, truchlili Maďaři naproti tomu pro svou královnu tím více. Bylo viděti muže i ženy pla­kati na ulicích. Po celé zemi vlály prapory, stažené do polovice žerdi.*) Velké podzimní manévry byly zastaveny. Říšský sněm byl svolán k mimořádnému shromáždění. Bursa byla v den jejího pohřbu uzavřena. A bursovní rada se okamžitě rozhodla, upsati částku pět tisíc zlatých jakožto příspěvek na zbudování jejího pomníku.
Veškeré noviny dávaly v překypujících slovech výraz bolesti země. Jak vysoce si jí Maďaři vážili, jde na jevo mimo jiné z toho, že bylo určeno, aby její životopis zařazen byl do národních archivů, aby její obraz zůstal na věky zachován dějinám země.
Alžběta měla značné jmění. Toliko její osobní šper­ky - dary to Františka Josefa a jiných knížecích osob - odhadnuty byly na čtyři miliony zlatých.
Její závěť napsána byla roku 1896 v Budapešti po­cházela z její vlastní ruky a byla sepsána velmi krátce. Svůj zámek v Lainzu odkázala své dceři Valerii; její dce­ra Gisela obdržela zámek »Achilleion« na Korfu. Všechny její dvorní dámy i sluhové dostali velké odkazy. Ani na staré přátele a dřívější učitele své v Bavořích nezapo­mněla. Mezi svým dvorem nejštědřeji obmyslila již dříve jmenovanou předčitatelku Idu z Ferenczy, která po třicet let náležela k jejímu nejbližšímu okolí: mimo velkou část­ku peněžní, kterou dostala od císařovny darem, podržela doživotně své roční služné i svůj byt v císařském zámku.
* *
*
V jedné z dřívějších kapitol uvedena byla jedna z bás­ní, již si Alžběta, sama opsala a zavěsila ve své ložnici na Korfu; báseň ta ukázala nám její myšlenky o životě a smrti.
*) Na znamení smutku. P. p.

Druhá báseň ukazuje, že se císařovna cvičila v umění pokory a naprosto si nečinila naděje, že by upomínka na ni žila dlouho dále mezi lidmi:

Ať jakékoliv to, co's vykonal,
když skončíš dráhu, kterou ses tu bral,
jak rychle vyplní se místo tvoje!
Kdo v oceánu by to rozpoznal,
zda kapkou jsi či vlnou za příboje!

V dřívějších letech říkávala, že chce býti pohřbena v Jedlové pod oním starým stromem, který jí byl tak milý. V poslední době svého života opakovala ča­sto naproti tomu, že si přeje odpočívati na Korfu, v blíz­kosti svého zámku »Achilleionu«. Její okolí slýchávalo od ní často:
»Chci býti pohřbena na Korfu, na břehu moře, aby vlny mohly se obrážeti o můj hrob.«
Její předčitatel Christomanos vypravuje, že pravila k němu kdysi na »Achilleionu«:
»Přeji si býti pohřbena zde, nezahynu-li na moři. Zde chci míti všechny hvězdy nad sebou; a cypřiše bu­dou nade mnou vzdychati více než lidé. V naříkání cy­přišů budu žíti déle než v upomínce svých poddaných.« I ve své závěti, označila »Achilleion« za místo svého posledního odpočinku. Její přání však nebylo splněno.
Když došla zpráva o její smrti do Uher, byl vyslán zástupce do Vídně k Františkovi Josefovi s prosbou, aby dovolil ostatky Alžbětiny uložiti v Jedlové, - přání, jež sdíleli všichni Maďaři.
Také tato prosba nebyla splněna. Ve vnitřní části Vídně leží nepatrná kaple, náležející kapucínům. Na postranních dveřích možno čísti: »Císařská hrobka«. Po vyšlapaných kamenných schodech přijde se dolů do polotemného hrobového sklepení, kdež odpo­čívá habsburský knížecí rod.
Sem sestupovávala velká Marie Terezie a nutila ze života se radující své dcery, aby pohlížely v tvář pomíjejícnosti světské moci.
Alžběta zaujímala v životě zvláštní postavení; avšak František Josef si nepřál, aby po smrti činila nějakou vý­jimku. Ustanovil, aby jeho choť uložena byla ku věčnému

spánku po bouřlivých cestách životních pod toutéž stře­chou, jako staré císařovny, mezi členy jeho domu.
Na konci křížové cesty stojí rakev zavražděné císa­řovny, mezi rakví jejího švagra, zavražděného císaře me­xického a jejího syna Rudolfa, který buď sám si sáhl na život anebo byl zavražděn.
Za života prchala před kostelními obřady; nyní čtou se ve dne v noci mše za její duši. Každého dne dopoledne jsou dveře do sklepení otevřeny; ona, která se za života uchylovala osaměle v ústraní, jest po smrti cílem zvě­davých zástupů.
Jak mnohem lépe by se byl hodil pro ni řecký ostrov nebo Jedlová, než pochmurná hrobka kapucínské kaple! Jak mnohem vhodnější by byl býval hukot moře než mše mnichů! -
Mezi pestrým cestujícím obecenstvem vzpomíná si mnohý, jak potkal procházející se kněžnu, jež skrývala svůj obličej za vějířem a jež byla vždy oděna ve smuteční šaty. Její pomníky postaveny byly v cizině na mnoha mí­stech, kde se obyčejně zdržovala, a kde chudí doposud vzpomínají její štědré ruky.
Úsudek o ní za jejího života byl různý. V cizině však vychvalovali vždy jednohlasně její krásu, její odvahu, její lásku k literatuře i její dobročinnost.
Také v Rakousku nazývána byla vysoce nadaným duchem. V této zemi, kde až do poslední hodiny nebyla plně pochopena, našli lidé vždycky dosti tvrdých slov pro zvláštnosti její osoby i pro její dědičné známky Wittelsbachů.
Hrob a smrt smířily mnohé, co dříve budilo trpkost. Rakušané nezapomněli, co byla s to učiniti pro císaře onoho bouřného lednového jitra roku 1889. Nezapomněli, že posledních deset let jejího života bylo jediné bloudění v bolesti, a že snášela zkoušky Prozřetelnosti se šlechet­nou resignací.*)
*) Dne 15. července r. 1901, několik málo týdnů potom, co byl Alžbětě postaven v Jedlové pomník, byla v Solnohradě odhalena nádherná mramorová socha císařovnina, jež tyčí na místě, kde se naposled procházela na půdě své říše.

V Uhrách chovají Alžbětinu památku ve velké úctě. Maďarské ženy postavily jí vedle její rakve pomník. Před­stavuje truchlící madonu, jejíž sepjaté ruce spočívají na kříži, ovinutém trnovou korunou. U nohou postavy leží mohutný bronzový věnec, upletený z karafiátů a růží, oblí­bených to květin Alžbětiných. Na stuze vryta jsou slova úcty k mrtvé.
Velká socha Alžběty jako jezdkyně má býti posta­vena, v hlavním městě Uher z dobrovolných příspěvků národa. V nejživější paměti Maďarů, zůstalo, jak její hrdá postava, uháněla na koni po jejich širých rovinách.
Na pevnostním prostranství v Budíně stála po dlou­hou dobu socha rakouského generála, který se vyznamenal za války proti Maďarům v letech 1848-1849. Tato socha byla Maďarům vždy trnem v oku. František Josef usta­novil, aby byla odstraněna a aby na její místo postavena byla socha jeho choti.
Jeho rozhodnutí přijato bylo s nadšením. Mořic Jökai napsal při této příležitosti v listu »Magyar Hirlap« toto:
»Naše milovaná královna Alžběta koná na nás s nebe zázraky; stírá poslední slzu s líce národa. Hojí naši po­slední ránu, o niž můžeme říci, že sice přestala boleti, avšak ještě krvácela.«
Maďarské duchovenstvo povýšilo ji na svatou; láska národa dala jí jméno »svatá Alžběta«.
Maďarům působí blaho víra, že jejich dobrá královna, jež za života tak vřele pro ně cítila, která s nimi truchlila a s nimi plakala, ještě po smrti je jejich strážným andělem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama