V dnešní moderní zrychlené době se pro nás stal zcela nepostradatelným nějaký dopravní prostředek, ať už auto, autobus, vlak, kolo nebo cokoliv jiného. Dnes už má každá rodina minimálně jedno auto (aspoň podle statistického úřadu určitě ) a když se nemůže jet autem tak vlak nebo autobusem jezdí všude (i kdyby jen jednou denně).
Jenomže takhle to nefungovalo vždycky. Autobusy nebyly, jak říkal Plha ve filmu Marečku, podejte mi pero - "Ta dráha taky něco stojí.", a místo aut se lidé museli spokojit s kočárem (tedy ti kteří měli na to aby si ho pořídili, ti kteří si to nemohli dovolit si najímali drožku nebo hold chodili pěšky).
Faktem ovšem zůstává, že ty kočáry přece jen měly něco do sebe. Krásný elegantní design jak zvenku tak zevnitř, k tomu ho táhnou taková vznešená zvířata jakými koně bezesporu jsou, a ačkoliv se sním nedá jet rychle a při vyšší rychlosti je to kodrcání poněkud nepohodlné, stejně je jízda kočárem nezapomenutelný zážitek.
Dnešní kočáry jezdící po Vídni jsou sice hezké, ale kam se hrabou na ty z dob císařství. Ty pro každodenní potřebu jsou krásné, ty gala-kočáry vám vyrazí dech. Před takovým korunovačním kočárem se člověk zastaví a doslova na něj civí s otevřenou pusou. Jen tak mezi námi, už se vám tohle někdy stalo při pohledu na moderní auto? Mě tedy ne.
A v takovémto vytržení zůstanete po celou dobu, kterou strávíte ve Wagenburgu. Jeden vůz hezčí než druhý a to nemluvím o místnosti, kde stojí všechny ty zlacené barokní a rokokové kočáry určené pro korunovace, svatby, reprezentace, státní návštěvy a jiné slavnostní příležitosti.
Ve Wagenburgu je přes 5000 objektů spadající do doby od baroka po konec monarchie. Patří sem nejen kočáry, ale i saně, automobily, postroje, sedla nebo obrazy. Celkem je zde 101 povozů z Vídeňských dvorních stájí a 50 vozů patřících rakouským šlechtickým rodům. Ve výstavní hale můžete vidět pouze část tohoto množství, vystaveno je jen něco kolem 60 vozidel.
Dochovaný je ale jen malý zlomek původního počtu. Na konci monarchie totiž bylo ve Wagenburgu okolo 640 vozů. Počet kočárů by mohl být až zarážející (koneckonců ve Vídni permanentně nežilo tolik arcivévodů a arcivévodkyň aby potřebovali tolik dopravních prostředků), pokud ovšem nevíte, že nejen císařská rodina měla právo na státem placenou dopravu. Také různí hodnostáři, soudci, pážata, ale dokonce i hlavní herci z dvorního divadla měli státem placený a udržovaný kočár. Denně tak bylo přepravováno několik set lidí, nemluvě o dopravě různého zboží a předmětů. A tak není divu, že pod nejvyšším podkoním bylo dalších asi 500 zaměstnanců. Jen by mě zajímalo, na kolik to říši ročně vyšlo.
Pár obrázků (obrázky jsou v náhodném pořadí):




























Gala kočáry.













Pokud byste chtěli vidět víc, pak vřele doporučuji stránku http://www.khm.at/de/wagenburg-und-monturdepot/.
Nádhera. Já pořád říkám, že by se mi to líbilo, kdyby jsme vyměnily ty smradlavé plecháče za voňavé koně
a kočáry, minimálně by se zpomalila doba a téměř jistě by i klesl počet smrtelných nehod denně na silnici
.